aktualizováno: 23.12.2010 15:47:00
Erragon Xapatán
|
Mé první prázdniny...
Ahoj
- povím vám jak jsem prožil část svých prvních prázdnin. Měl jsem obě paničky najednou doma (tu větší pár dní v nemocnici) a balil jsem si pomalu svoje věci,hračky a pelech na tábor za jinými pejsky a lidičkami. Do Kardašovy Řečice (18.-26.7.) nás odvezl páníček. Pomohl paničkám postavit velkou látkovou boudu a vynosil z auta věci co jsme si nabalili. Pak nám zamával a odjel.
Přijíždělo hodně pejsků a lidí a všichni si stavěli svoje látkové a pestré boudičky na hezké louce u rybníka ve kterém jsem se učil poprvé plavat-samozřejmě mi to šlo a šplouchal jsem nožičkou do vody a ta voda kráááásně cákala a byl jsem z toho úúúúúplně PAF.
Miluji společnost, tak jsem si vše užíval naplno.
S menší paničkou jsme pak týden chodili 2x denně do psí školičky za jednou moc hodnou a vysvětlující trenérkou Terezkou Macků.Já se učil úplně nové věci, něco jsem už znal a nové věci se snažil naučit.Terezka nás rozřadila na začátečníky a úplné začátečníky - já byl v úplných začátečnících.Začátečníci byli už o něco šikovnější v té činnosti co se jmenuje jako šustící plastiková taška - igelitka??? Panička říká, že igelitka né ale nějaké hodně podobné slovíčko agility (vždyť je to skoro stejný ne?). To je samé hopkání, lítání, prolézání a jakési kličkování.No řeknu vám - koukal jsem na to...S něčím jsem byl už seznámen na cvičišti u tety Květy, takže houpačka, kladina a prolézací roury jsem znal.Co ale prováděli za psí kusy páníčkové a paničky mezi cvičeními, to bych vám přál vidět. Plácali se míčem, hráli si na pejsky na parkuru, patlali po sobě vodu a mouku... no - jak malá štěňata!Také z poslušnosti jsem leccos uměl, ale byl jsem natolik rozptýlen že jsem vypadal jako když to dělám poprvé a radši jsem chtěl pást motýlka než nějaké k noze,sedni,lehni,zůůůstaň - prostě nudaaaaa.Nakonec jsem asi v půlce tábora prý udělal pokrok a tak mě chválil. Prý příští rok už určitě udělám zkoušky. Prej prej...se ještě uvidí...
V pátek ráno jsme měli tábornické závody,já měl sice o něco menší sestavu překážek ale také jsem vyhrál ještě s jednou malou foxí kamarádkou první místo,ona dostala pískadlo a kostičky a já tahací míček a také kostičky.Potom už se lidé s pejsky sjížděli na dvoudenní závody o hodně těžší než jsme měli my.Potom se rozdaly ceny a zase odjeli. To byl ale šrumec!
V neděli jsme se rozjeli k domovu a těšili se na další tábor či setkání s kamarády.
Doma se mi také moc líbilo - upevňoval jsem si co mě naučili i co jsem už znal.
Co si budem povídat, zkoušel jsem dělat, že jsem leccos zapoměl, ale neprošlo mi to. Moc dobře vědí, co už umím. Tak jsem aspoň makal za odměny - bez dobrůtek můj mozek nefunguje...
Jen páníček mi dělá starosti - slíbil mým paničkám že mi udělá alespoň jednu skokovou překážku, abych si mohl opakovat spávné hopkání, ale nějak nemá čas. On je velice šikovný, tak mě to trochu mrzí - musím pořád něco dělat.
|
