Erragon Xapatán | Erragonek

Erragon Xapatán

Australská kelpie

* 3.10.2008

Ahoj,

-jmenuji se Erragon Xapatán,narodil jsem se 3.10.2008 mamince Aussi Xapatán a tatínkovi Sheep Scare's Allright, jsem zapsán v plemenné knize pod číslem 79.

Jsem hnědý kluk s hnědým nosem a o trošku světlejšíma očima.

Bydlím se svojí lidskou rodinou na předměstí Humpolce.

Paničky mě vedou ke slušnému psímu životu (zatím občas odolávám jejich výchově,občas makám jako ďas), snášenlivosti s ostatními zvířátky a únosnému chování ve společnosti.

Také jsem byl na svojí první výstavě v květnu na Hluboké.Těch dojmů bylo ze všech lidí, psů a aut tolik, že jsem kdesi v sobě uvnitř spustil sirénu asi na 40 minut a paničky na mě marně hledaly tlačítko k vypnutí.

Když jsem se dost nabažil,vypnul jsem se sám a začal jsem fungovat jako pes.Také jsem se kamarádil i s jinými pejsky a zvláště se mi líbili kelpínci a borderky-je snimi sranda :o) .Moc sympatickým kámošem se mi jevil pejsek Benjamín s paničkou. Je o trochu starší a urostlejší ale jinak príma kluk. Ach jo, škoda, že bydlí tak daleko.

Tady na Vysočině jsem asi široko daleko jediným Kelpíkem a tak se kamarádím hlavně s NO Gájou u naší psí tetičky v Želivě.Ta mi pomáhala se začátky výcviku a socializací abych to lépe pochopil. Panička ( ta větší) byla tetiž po operaci nohy a tak jsem chodil do psí školičky s menší paničkou. Teta Květa nás moc chválila, ale pořád své okolí udivuji svým přístupem k životu i výcviku. Neuvažuji jako služební plemena, uvažuji a pracuji jako kelpie...Drilování mě nebaví. Já se od Gáji a tety Květy učím i trochu záchranařinu. Svojí menší paničku jsem našel brzy a chválili mě, jen nevydržím s paničkou v těsném úkrytu a Gáje napovídám svým jucháním a štěkáním že jsme právě tady v té almaře kde je tma...

Prý jsem upovídaný po tatínkovi. Když mi doma utírají nožičky, tak pořád brebentím a vysvětluji že už to stačilo a že bych už teda šel za Fiduškou (16), Gejlinkou (11) a Haidelkou (6) - to jsou fenky hladkosrstých pinčů. V Želivě mám ještě další dva pinčí kamarády - Alinku (15) a Harpíka (6) který je na mě trošku nevrlý.

Doma v Humpolci s námi ještě bydlí dva kočičí kluci Vojtíšek a Brutus. Pak ještě veverky Osmáka degu, rybičky a houser Ludvík (2). Ten zbožňuje mojí větší paničku (chodil s ní do lesa na houby a rád jezdí autem na výlety do řeky) a jak je už taky velký kluk,tak přitvrdil v jejím ochraňování a dokáže svých 6 kilo živé váhy udržet ve vzduchu visejíc na rukávu bundy jako pitbul. Ludva když kousne, tak to je jako pořádné štípnutí "kombinačkama" - s ním právě hraju bojové hry. Já z toho mám strašnou srandu ale on to bere velice vážně. Zatím jsme oba naživu a bez úrazu.